THERE IS ALWAYS A WAY

Parkour

Parkour a freeruning. Tato dvě slova se velice často používají dohromady, jako název jedné sportovní disciplíny. Každé má ale nepatrně jinou definici. Parkour je pohyb v přirozeném prostředí, což pro většinu z nás je nyní již město. To znamená přeskakování zábradlí, vylézání zídek a jejich seskoky. Nejčastěji používaná a nejkratší definice je: „ Pohyb z bodu A do bodu B co nejrychleji“. Je to velice zjednodušené, ale ve své podstatě to trénink parkouru vystihuje.

Pro pojem freeruning žádná hojně používaná definice neexistuje. Jde o předvádění, hraní si s vlastním tělem a pohybem. Jedná se hlavně o salta, rotace a nejrůznější pohyby, které traceur dělá pro vlastní pobavení. Jde o ukázání vlastní kreativity a občas udělat představení pro ostatní.

Parkour pavel cibulka

Ačkoliv parkour není extrémní sport, občas se stane nějaké zranění, jako v každém jiném sportu. Nicméně, nadměrné riskování je v protikladu k filozofii parkouru. Podle jednoho z účastníků Jump London, který řekl: “Jeden z nejvýraznějších rozdílů mezi parkourem a dalšími tzv.“ extrémními „sporty je, že se netýká pouze fyzických schopností, ale také zlepšení jedincovy mentální a duševní pohody. Zajištění toho, jedním z hlavních cílů dobrého Traceura je aby fyzický pokrok nebyl na úkor duševního pokroku.

Jak píše Edwardes, zkušení traceuři se nezapojují do aktivit, kde by vyhledávali adrenalinové návaly, které přicházejí při nadměrném riskování. Raději berou svůj trénink jako postupné posouvání svých limitů a vlastního strachu, zlepšování se na mezích, kde mají stále kontrolu nad sebou a svým tělem. Cílem úplné funkčnosti v každé situaci je, jak psychicky, tak fyzicky čelit a překonávat problémy, které jsou nedílnou součástí parkourového tréninku. Toto trénování umožňuje cvičenci naučit se zvládat riskantní situace díky vystavení se výzvám, aby se stal lepší a vyrovnanější osobou celkově.

HISTORIE

TECHNIKY